Popsat kauzu „Chevak“ je natolik složité, ale zároveň důležité, že text rozdělím na dvě části. Druhou uveřejním pozítří.
Pochopit dění v Chevaku znamená pochopit zákulisí chebské politiky. Už když jsem do ní vstupoval, říkali mi matadoři: “Chevak, to je chebský ČEZ. Společnost zadávající obrovské množství velkých zakázek, společnost, kde se stéká hromada peněz, z nichž si každý chce ukousnout.“
V roce 1998 vstoupila do Chevaku německá společnost Gelsewasser AG (spolu s Chebem vlastní napůl i firmu Terea). Ve společnosti od té doby ovládá cca 30% akcií. Největší města (Cheb, Mar. Lázně, Aš a Fr. Lázně) mají každé podíl mezi 10-16%, zbytek akcií vlastní menší obce. Díky finančnímu vkladu získala německá společnost na 20 let tzv. prioritní akcie. Ač vlastní jen menšinu společnosti, z vytvořeného zisku jí po dobu 20 let připadala drtivá většina. Zatímco výše dividendy pro Gelsenwasser každoročně dosahovala částky kolem 20 milionů korun, jednotlivé obce měly své zisky obvykle v řádu statisíců. Němcům se navíc podařilo systémem „rozděl a panuj“ využít faktu, že města se prakticky nikdy nedokázala domluvit na jednotném postupu, takže Gelsenwasseru obvykle stačilo naklonit si pár regionálních politiků a získat tak pevnou vládu nad společností. Mezi politické osobnosti, které se dlouhodobě točily kolem Chevaku, patřil třeba chebský exstarosta Vanoušek (ČSSD), bývalý chebský místostarosta Linda (ODS) či františkolázeňský exstarosta Mlátilík. Zřejmě to byli právě oni, kdo s německou stranou v roce 2014 připravili geniální plán. Jeho cílem bylo změnit pravidla hlasování v orgánech Chevaku tak, aby bez souhlasu Gelsenwasseru nebylo v budoucnu možno provádět žádné zásadní změny (např. změnu stanov či změnu vedení společnosti). Obce by už neměly ve svých rukou ani cenotvorbu vody nebo případný prodej a nákup akcií. Staly by se tak rukojmím Gelsenwasseru a hodnota jejich akcií by klesla k nule. Informovaní lidé se domnívají, že plán mohl pokračovat levným odkupem obecních akcií Gelsenwasserem a pak třeba následným prodejem ovládnuté firmy za miliardy silné zahraniční společnosti.
VPM, především zásluhou svého tehdejšího zastupitele Petra Černého a dalších v té době opozičních zastupitelů, tento plán odhalila, zveřejnila a zosnovala petici „Za zachování vlivu obcí ve společnosti Chevak.“ Cílem bylo zamezit připravovaným zásadním a nevratným změnám v Chevaku krátce před volbami 2014. Linda, Strádal (ODS), Vanoušek a Mlátilík silně prosazovali přechod na německý model řízení firmy s dvoučlenným představenstvem a jedenáctičlennou dozorčí radou coby řídícím orgánem. Součástí plánovaných změn bylo navýšení hlasovacích kvór ve prospěch německého akcionáře, který by navždy získal rozhodující slovo v Chevaku. Už nikdy by obce nemohly bez požehnání německého akcionáře měnit stanovy či odvolat členy představenstva. Jinými slovy – vznikla by doživotní definitiva pro ty, které tam chce německý akcionář. Po zveřejnění těchto zásadních informací, které prošetřovala i Policie ČR, se strhla lavina odporu a výsledkem byly stovky podpisů pod peticí. Zástupce Chebu na valné hromadě nakonec tomuto tlaku částečně podlehl a v červnu 2014 předložil zmírňující návrh, aby Gelsenwasser AG neměl ve výše popsaných záležitostech blokační většinu. Ovšem změnu struktury firmy se Lindovi, Vanouškovi a Mlátilíkovi prosadit podařilo, protože kromě Chebu ji podpořily i další obce, a to včetně Mar. Lázní, jejichž zástupce Dr. Horký dokonce hlasoval opačně, než mu uložilo mariánskolázeňské zastupitelstvo! VPM proti tomuto výsledku valné hromady protestovala. Důsledkem bylo rychlé odvolání pana Plevného z dozorčí rady Chevaku. VPM následně vypověděla koaliční smlouvu s ODS a ČSSD, které si veřejností nechtěné změny v Chevaku prohlasovaly v chebském zastupitelstvu za pomoci komunistů. KSČM se tak těsně před volbami 2014 dostala fakticky poprvé od revoluce v Chebu k moci.
Právě „pomsta za Chevak“ mohla být jedním z důvodů, proč ČSSD s ODS po volbách na podzim 2014 společně vyšachovaly vítěznou VPM a sestavily koalici s ANO a již osvědčenou KSČM. To jim umožnilo uchovat si vliv v Chevaku i nadále, vlastně až dodnes. S komunistou Votrubou usedl do dozorčí rady sociální demokrat Vanoušek, jehož laboratoře firmě dlouhodobě poskytují služby (!), pan Strádal (ODS) se stal dokonce členem představenstva jako jediný zástupce cca 70% akcionářů (obcí celého okresu Cheb). Zástupcem Chebu na valných hromadách je od voleb v roce 2014 pan Kadlec (ANO). Spolu se Strádalem sedí už pět let ve dvoučlenném představenstvu Chevaku p. Zagermann, coby zástupce německého akcionáře (necelých 30% akcií). Trochu nepoměr, nemyslíte? Obce vlastní 70% a mají ve vedení SVÉ firmy jednoho člověka, a to ještě na „vedlejšák“, respektive částečný úvazek. Německý akcionář vlastní necelých 30% a má předsedu představenstva na plný úvazek. Tak kdo má vlastně dnes většinově v rukou vodovody a kanalizace obcí na Chebsku?
Příště se dočtete, co s tím chceme za Cheb dělat.